2.Den – Čtvrtek, 26. Března 2015
Volání k sednutí si u Jeho nohou
Právě jsem se vrátila domů do Rumunska z desetiměsíční stáže v Africe, když jsem slyšela Boží volání: „Pojďte vy sami stranou na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ (Marek 6,31)
Upřímně, nebyla jsem zrovna nadšené z tohoto pozvání. Vždycky jsem byla aktivní osobou. Ve skutečnosti, po minulých pět let jsem pracovala jako misijní dobrovolník v Guyaně, Vanuatu a v Namibii, a milovala jsem to.
Realitou ale bylo, že návrat domů, abych navštívila svou rodinu každé léto, byl těžký, protože jsem čelila mezikulturnímu šoku a vpravdě jsem se necítila, jako bych tam zapadla.
Když mě Bůh začal volat, abych si odpočinula od svých misijních prací v Africe, jako by mi dával rozsudek smrti. Celý můj život se točil okolo služby. Co jsem teď měla dělat? Byla jsem opravdu zklamaná.
Jen neochotně jsem uposlechla Boží hlas, ale bez mnoha slz a řečí se to neobešlo.
Nicméně, ne dlouho potom, v tichosti domu mých starých rodičů ke mně začal Bůh mluvit. „Raluco, Já chci tvé srdce, ne jen tvou službu. Chci s Tebou trávit čas. Moc se mi stýská po tom čase, který jsme spolu kdysi trávili.“
Náhle mi došlo, že těch pět minulých let jsem byla tak zaneprázdněná prací pro Pána, že jsem si pro Něj nedělala čas. Ó, já jsem mívala pravidelné ranní pobožnosti, ale ty byly často rychlé a ledabylé. Modlitba víceméně monologem, předkládáním Bohu dlouhého seznamu mých potřeb a stížností víc než společenstvím. Ve skutečnosti jsem žila pro službu, nikoliv pro Boha.
Po pravdě, byla jsem docela hrdá na to, co jsem dělala. Ačkoliv jsem se vrátila z chudé země a neměla žádný zdroj příjmu, Bůh se postaral. Taky jsem byla hrdá, že jsem byla jednou z mála žen, která si troufla opustit pohodlí svého domova a žít v nebezpečných místech jako misionářka, kam nemělo příliš mnoho jiných žen touhu jít.
Jak jsem tak seděla v domě prarodičů, uvědomila jsem si, že ty mé roky ve službě byly více o mně a ne tolik o Něm. Služba, ne Bůh, se stala pánem mého života. A ač to byl dobrý pán, nebyl to ten pravý Pán, kterého jsem měla následovat.
V Přísloví 23:26, nám dává Bůh pozvání: „Můj synu, dej mi své srdce, tvé oči ať střeží mé cesty.“
Díky Bohu, jsem si uvědomila, co jsem ve svém životě postrádala. Potřebovala jsem Mu znovu odevzdat své srdce, učit se sedět u Jeho nohou a přestavět svůj vztah s Ním. To si vyžadovalo změnu pozornosti a disciplínu v tom, jak využívat můj čas. Ale wow, jaký to rozdíl jsem pak v konečném výsledku toho všeho zažívala ve svém duchovním životě.
Je tomu teď víc než pět let, co jsem se rozhodla trávit více času u Jeho nohou, ale abych byla upřímná, těchto několik posledních let, bylo mými nejlepšími léty v životě! Bůh předčil všechna moje očekávání. Znovu pracuji plnočasově, ale nyní způsoby, které bych si neuměla představit ani v těch nejdivočejších snech. Myslím, že kdybyste mě znali kdysi, nikdy byste neřekli, že budu cestovat, mluvit a vést modlitby a službu oživení v různých místech na celém světě.
Ale toto je to, k čemu mě Bůh volal. A dneska, místo toho, aby šlo o službu a to, co můžu udělat, se všechno o něm a o tom, co udělá On. Popravdě, Bůh prokázal své zaslíbení, že Ten, „kdo je mocen podle síly, kterou působí v nás, učinit daleko více nade všechno, co žádáme nebo co si můžeme pomyslet“ (Efezským 3,20). Nemohla bych být šťastnější nebo mít větší pokoj než jsem a mám dneska. Bůh je tak dobrý!
Výzva k modlitbě ze srdce
Otče, děkuji Ti za to, že nás voláš k tomu, abychom trávili čas u Tvých nohou, abychom Tě mohli lépe poznat. Děkuji Ti, že se nás nevzdáváš ani, když svůj čas s Tebou upěcháváme nebo když jsme víc zaměřeni na naší službu než na Tebe. Tolik věcí si omlouváme a přitom nás od Tebe oddalují. Nyní, když začínáme tuto cestu 100 dní modliteb, modlím se, abys nás všechny učil, jak tě učinit tím Prvním. Pomoz nám se vzdát všech, ač dobrých věcí, které vzaly Tvé místo, abys Ty, a ne naše služba Tobě, byl naším Pánem. Uč nás tiše sedět u Tvých nohou a učit se o Tobě. A potom nás pošli takové, jaké nás chceš získat. Pomoz nám pracovat ve Tvé síle a ne v naší vlastní.
Amen.
Raluca Ril
Raluca je se svým manželem Romanem, spoluautorkou Desíti dnů modliteb pro roky 2015 a 2016. Současně se svým manželem misijně slouží v Německu.
Modlitební Zaměření
1. Modli se, aby to, „Co se mohlo stát“ v roce 1901 se událo v roce 2015 pro uspíšení Ježíšova návrtu.
2. Modli se, aby Duch Svatý skutečně vedl každý bod programu na zasedání Generální Konference a aby mezi námi bylo mnoho modliteb, včetně vyznávání, pokory, sladění se, nesobecké služby a zaměření se na misii, pro všechny účastníky, zvláště pak pro vedoucí.
3. Modli se, aby Bůh vedl a požehnal rozhodnutí ve všech bodech agendy.
4. Modli se za Boží vůli v tom, kdo má nahradit vedoucí na GK, divizích a uniích na dalších 5 let (mnozí odcházejí do důchodu).
5. Modli se za celkově dynamické ocenění a duchovní nadšení pro misii církve, která bude nahrazena jiným tématem diskuse.
6. Modli se za uvědomění si námi všemi, že jsme na konci času, a Boží prorocké poselství je zapotřebí provolávat do světa bez otálení.
7. Modli se, aby až lidé opustí zasedání GK každého dne místo nesouhlasů a obchodních rozhovorů, raději chválili Boha za duchovní dílo Boží, že změnil jejich srdce a život.
8. Modli se za požehnání Ducha Svatého pro vedení ESD (Euro-Asijská Divize) a jejich tým, včetně jejich unií, konferencí a misie.
9. Modli se za misii ve městech v Euro-Asijské Divizi.
10. Modli se za osobní a dále celocírkevní důraz na každodenní čtení a následování Bible skrze „Oživeni Božím Slovem.“
